Nalézáte se v rubrice » Úvodní strana » Co na to osobnosti
 

Ladislav HRABĚ

Od roku 2000 předseda Rady České protipirátské unie. Ředitel společnosti Bontonfilm, a.s., která do kin distribuuje tituly společností Universal, DreamWorks, Paramount, 20th Century Fox, MGM/UA a Lucas Film, české a slovenské filmy a další filmy produkované nezávislými evropskými i mimoevropskými producenty a pro home entertainment distribuuje filmy společností 20th Century Fox, Sony Pictures, Universal, MGM/UA a Lucas Film, české a slovenské filmy a filmy dalších evropských i mimoevropských producentů.

Pirátství, jeho vnímání a společenská nebezpečnost
V prvé řadě je potřeba si uvědomit, že pirátství je trestným činem a stejně jako jiné podobné zločiny je takto vnímáno i z pohledu legislativního. Pirátství, tj. zcizování či zneužívání autorského díla v rozporu s uděleným oprávněním, je nebezpečné nejen proto, že poškozuje konkrétní osobu, ale především ze širšího společenského pohledu. Není-li totiž trestáno, může sloužit jako určitý návod a postupně se stát, tak jako je tomu u nás, i určitou tolerovanou formou chování a někdy i podnikání. Morální dopad takové společenské tolerance je pak skutečně devastující a zločin se tak postupně stává běžnou normou chování.

Vzhledem k tomu, že pirátství je u nás postihováno opravdu jen výjimečně, a to navíc jen některé jeho do očí bijící projevy, začíná se skutečně významně projevovat i ekonomicky na prosperitě legálně podnikajících subjektů, jejich zaměstnanců a daňových příjmech státu. Žádná z legálně podnikajících firem v oboru filmové a videodistribuce nezůstala projevy pirátství nedotčena, a to často naprosto zásadním způsobem. Loňský propad celého průmyslu o 30 % je toho jen smutným důkazem. Lze pouze hrubě odhadnout, že celkový objem pirátství ve všech jeho formách od načerno nahrávaných představení v kinech po ilegálně stahované a následně sdílené soubory/filmy v domácích počítačích bude asi tak trojnásobný oproti legálně distribuovanému (míněno v objemu produkce pro území ČR). Pakliže běžná firma působící v kino či videodistribuci zaměstnává desítky zaměstnanců a ročně na přímých i nepřímých daních odvádí státu desítky milionů korun, lze si zhruba představit, že ilegální činností pirátů ročně přicházejí o práci stovky lidí, stát o stovky milionů korun na povinných odvodech, celé odvětví o stovky milionů na rozvojových investicích a jednotlivé firmy a obchodní společnosti pak o několik miliard na tržbách. Pirátství se svou podobou a společenskou závažností velmi blíží podobným druhům organizované trestné činnosti, krádežím aut, obchodu s lidmi či pašování drog. Celosvětově se jeho ekonomické dopady projevují v řádu miliard dolarů. Přesto však vymahatelnost práva v případě šetření a následném stíhání takové trestné činnosti zdaleka neodpovídá jeho společenské nebezpečnosti a je zcela nesrovnatelná s uvedenými příklady. Stát bohužel stále vynakládá minimum prostředků na dopadení a soudy minimální úsilí na odsouzení těchto zločinců. Naše země se tak v EU postupně stala nejhůře hodnocenou z pohledu ochrany práv autorů a předmětem kritiky zahraničních společností a investorů.

Důsledné prosazení legislativy, přísné postihy zločinců, rozkrývání organizací a distribučních sítí, kterými se šíří pirátský produkt, je tak cestou, jak alespoň zbrzdit další a další rozrůstání této ilegální činnosti. Nejdůležitější je ale jeho společenské odsouzení, v čemž by měly významnou roli hrát především sdělovací prostředky. Prevence, vzdělávání ve školách a osvětová činnost samotných autorů, filmařů, herců je také nutná. Každý, kdo ukradne někomu, co mu nepatří, by si měl uvědomit, že se dopouští trestného činu a měl by si být vědom důsledků takové činnosti. Stát by se měl pak postarat, aby bylo jedno, zda se jedná o peníze, auto, obraz, písničku či film.

 

 
 
Zpět na začátek