Nalézáte se v rubrice » Úvodní strana » Co na to osobnosti
 

Jan SVĚRÁK

Filmový režisér a producent, narozen 6. 2. 1965. Vystudoval v roce 1988 na katedře dokumentární tvorby na pražské FAMU. Je držitelem dvou Oscarů: prvního za studentský film Ropáci (1988) a druhého za nejlepší cizojazyčný film Kolja (1996). Už se svým celovečerním debutem Obecná škola (1991) se zařadil do oscarových nominací.

Mezi další divácky úspěšné tituly patří např. Vesmírná Odysea II (1986), Akumulátor 1 (1994), nízkorozpočtový snímek Jízda (1994) a doposud nejdražší český film Tmavomodrý svět (2001). Jan Svěrák je také úspěšný producent: v roce 1991 byl jedním ze spolumajitelů produkční firmy Luxor a poté, začátkem roku 1995, založil vlastní produkční společnost Biograf Jan Svěrák, s. r. o. Od roku 1998 funguje jeho nová firma Tmavomodrý svět, s. r. o., v níž vznikl i stejnojmenný celovečerní film.

Jakým způsobem vás osobně filmové pirátství poškozuje?
Produkuji si své filmy sám, a tak dobře vím, že nemohu natočit film dražší, než kolik na něj mám. Průměrně u nás film stojí kolem třiceti milionů korun. Část z toho zaplatí televize za právo film vysílat, část grant ministerstva kultury, když mám štěstí, tak i sponzor. Ale to dohromady netvoří nikdy ani polovinu. Ten zbytek musí film vydělat. A to hlavně v našich kinech a na DVD. A tak mne každá černá kopie, každý neprodaný lístek připravuje o možnost, že se náklady na výrobu filmu vrátí a já budu moci dělat brzy další.

Setkal jste se s pirátstvím osobně a za jakých okolností?
Po premiéře Kolji mi kamarád přinesl kazetu, kterou koupil za stovku v Holešovické tržnici. Byl tam Kolja spolu s filmem Ceremoniář. Oba byly natočeny v kině přes hlavy diváků a ta kvalita za stovku nestála. Hlásil jsem to Protipirátské unii a myslím, že mi tehdy řekli, že kazety za policejní asistence zabaví a druhý den tam mají nové. To bylo v roce 1995, tedy v dobách předinternetových a předdévédéčkových. Tmavomodrý svět už byl krátce po premiéře v roce 2001 ke stažení na internetu. Snažili jsme se ho odtud mazat, ale každý den tam byly čtyři nové adresy, kde ho opět získat.

Dotýká se pirátství i herců a tvůrců?
Samozřejmě. Dokud film nebude plně nebo alespoň více financován státem, musí na sebe vydělat. Každý film dnes pirátstvím přichází o miliony korun. O ně se musí vyrábět levněji. To pro tvůrce znamená za horších podmínek – méně dní a práce ve spěchu, skromnější výprava, druhořadá technika.

Jak byste to vysvětlil dítěti či teenagerovi?
Představ si, že jsem pekař a ty mi kradeš housky. Na jednu stranu mne těší, že ti moje housky chutnají, na druhou stranu, když mi takoví jako ty nezaplatí, nebudu mít na mouku, sůl, kmín a droždí a neuživím touhle prací svoji rodinu. Mám tedy dvě možnosti, buď míchat mouku s pilinami, aby mi zbylo na to ostatní, nebo musím zavřít krám. Pekařovi housku neukradneš, protože se bojíš, že tě při tom uvidí. Já tě nevidím, takže můj film klidně ukrást můžeš, ale měl bys vědět, že to je moje „houska“ a že se to nedělá. Když vás takhle „odvážných“ bude víc, budu mít jako ten pekař jen dvě možnosti…

Řešení?
Účinná bude jistě osvěta, ale ještě lépe zapůsobí, až policie konečně zavře pár větších pirátů, pak si i malí kopírovači uvědomí, že dělají něco, co se nemá.

 
 
Zpět na začátek